...

Moje okvětní lístky uvadají při pohledu na tvá krásná ústa
a tvoje tvář, plná radosti a přitom tak pustá
 ,když vidí tu kvetoucí růži na mých lícních kostech, září
Smývám za stmívání tvé jméno z mých rtů
a přitom si přeji aby nikdy nezmizelo, aby nebylo jen součást mých snů
chci navždy vědět, jak se ti daří

když odcházíš, tak rozbíjíš mou vázu a ani slunce jí neslepí zpět
potřebuji tebe, jen tebe, aby rozkvetl ten květ
ke kterému čicháš a když zavřeš oči stáváš se mým 
odcházím a ty toužíš po dalších objetích, které křičí, že stále ještě žiji
slzy zalijí tu růži,kterou už neskryji 
před celým tímhle světem, před tím špatným a zlým