• Anděl •

Neměla jméno. Kráčela deštěm s bosíma nohama a čekala. Čekala kdo jí nabídne pomoc. Podá jí pomocnou ruku, zvedne z louže a obejme.  Tak jak si to zasloužila. Hlídala nás už milliony let a když spatřila že svět se hroutí,začala se rozhodovat. Započala se zkouškou.

Snesla se z nebes. Vzduch se zdál být o něco těžší, asi špínou. Chlad se do ní zakousl a ona si teď už nepřipadala tak mocně. Stala se objetí. Objetí toho jak si počínají lidé, jak ničí to, co mají chránit. Stála na chodníku a proti ní se tlačil proud. Proud lidí kteří spěchali. Asi hodně pospíchali, protože nikdo se nezeptal, proč tam ta dívka jen tak stojí,proč má jen krátké šatičky se špagetovými ramínky a nemá boty. Proč pláče. Někdo jí vrazil do ramene a ona padla. Už nemohla unést tíhu světa, kterou celou tu dobu pevně držela. 

Najednou jí ale někdo zaklepal na rameno. Naproti ní stála malinká dívenka. Byla hluchoněmá. Nemohla se dívky klečící na zemi zeptat co jí je, nemohla jí ani vyslechnout. A přes to všechno ona byla jediná kdo si jí všiml. A ta klečící dívka to věděla. Po tváři se jí kutálela slza. Hluchoněmá dívka jí instinktivně chytila do dlaní, nevnímaje proud lidí kolem, který se jim teď začal vyhýbat. Slza se změnila v malý modrý kamínek. Dívka ho sevřela v pravé ruce a druhou, tu levou, podala dívce klečící na zemi. Dívka jí ruku stiskla a vstala. 

Vznášely se, obě blíž a blíž k nebi. Z té dálky byli ti sobečtí lidé tak malý, jako mravenci. Obě dívky pohltila jasná zář a ony se ocitly v temnotě, kde bylo jediné světlo. Modré kulaté světlo. Země. Modrý jas přecházel ve žlutý, pak oranžový a pak čistě rudý, jako by hořel. Pak vše zčernalo a vzduchem se začal vířit popel. Hluchoněmá dívka rozevřela dlaň. A vše kolem ozářilo jasně modré světlo, dřívější slzy té dívky, která už nemohla snést tu bolest, kterou ji lidé působili a i přes to všechno jim dala druhou šanci. Možnost začít znovu, od začátku. 

Hluchoněmá dívka pustila slzu. Slza padající temnotou rostla a rostla. Čím dál tím víc zářila, až z ní vznikla dokonalá kopie Země, ale byla hezčí, čistší. Obě dívky se objaly a kolem do kola je obklopil obrovský jas. Ztratily se v něm. 

Kam šly? Zmizely? 
Možná šli zpět na Zem....Hlídat nás aby jsme neudělali to samé, co ti před námi.
Šly tvořit nový život...