Aranajino přivítání část 1.
Publikováno 09.02.2016 v 23:42 v kategorii Short story ♥, přečteno: 172x
Tak, jak jsem řekla můžete vždy do komentářů plácnout nějaké téma a já se pokusím napsat nějaký kratší příběh. Dnes se pokusím napsat něco o vlcích na přání Kathy. :)
Vždycky jsem chodil do školy sám. Naprosto. Moji přátelé oni- co to tady vykládám? Já vlastně žádné nemám. Až na jednoho. Jmenuje se Aranaj.
Má krásnou bílou srst a modré oči. Objevil jsem jí, když jsem šel jednou jako vždy sám do školy. Šla také sama podezíravě po chodníku a očuchávala něco u popelnic. Když jsem šel kolem zaraženě zvedla hlavu a zavyla. To vytí mě zastavilo. Otočil jsem se na ní a ona ke mě došla.
Její průzračně modré oči se dívali do mých, ale nevypadaly přátelsky. Ke psům jsem cítil úctu a ještě větší jsem cítil k vlkům, které jsem miloval od svého dětství. Vlčice si napjatě sedla, ale nespouštěla ze mě oči. Zkusil jsem jí obejít. Lehce zavrčela a pak vyskočila.
Lekl jsem a při nárazu jejího psího těla do mého těla mě svalila na zem. Chtěl jsem utéct ale vlčice se mi zakousla do mé tašky přes rameno. Rychle jsem se z ní vyvlékl a pustil jí.
Ona ke mě,ale přišla blíž, jako by mi jí chtěla vrátit. Natáhl jsem se pro ní a chytil jí za řemínek který má být přes rameno.Nepustila. Trochu jsem za ní zatahal. Nepustila. Chytil jsem tedy poutko a ona i s taškou přistoupila blíž. Udělal jsem další krok dozadu a ona opět krok blíž. No a tak jsem s ní postupně došel až do školy, kde zázračně tašku pustila a utekla.
Druhý den jsem jí našel na tom samém místě. Radostně ke mě přiběhla s papírkem na kterém bylo napsáno: Říkej mi Aranaj.
,,Dobře tak tedy Aranaj!" Pohladil jsem jí mezi ušima a dal jí kousek mé svačiny.
Plynuly měsíce a Aranaj mi přirostla k srdci. Nebyli jsme zvíře a jeho pán, byli jsme bratr a sestra. Netrápilo mě že jsem žil bez přátel. Jí bych stejně nevyměnil ani za sto přátel. Byla to prostě moje modrooká Aranaj! ♥
A pak najednou šok.
KONEC 1. ČÁSTI :)
-Vaše Booky ..brou brouci ♥
Má krásnou bílou srst a modré oči. Objevil jsem jí, když jsem šel jednou jako vždy sám do školy. Šla také sama podezíravě po chodníku a očuchávala něco u popelnic. Když jsem šel kolem zaraženě zvedla hlavu a zavyla. To vytí mě zastavilo. Otočil jsem se na ní a ona ke mě došla.
Její průzračně modré oči se dívali do mých, ale nevypadaly přátelsky. Ke psům jsem cítil úctu a ještě větší jsem cítil k vlkům, které jsem miloval od svého dětství. Vlčice si napjatě sedla, ale nespouštěla ze mě oči. Zkusil jsem jí obejít. Lehce zavrčela a pak vyskočila.
Lekl jsem a při nárazu jejího psího těla do mého těla mě svalila na zem. Chtěl jsem utéct ale vlčice se mi zakousla do mé tašky přes rameno. Rychle jsem se z ní vyvlékl a pustil jí.
Ona ke mě,ale přišla blíž, jako by mi jí chtěla vrátit. Natáhl jsem se pro ní a chytil jí za řemínek který má být přes rameno.Nepustila. Trochu jsem za ní zatahal. Nepustila. Chytil jsem tedy poutko a ona i s taškou přistoupila blíž. Udělal jsem další krok dozadu a ona opět krok blíž. No a tak jsem s ní postupně došel až do školy, kde zázračně tašku pustila a utekla.
Druhý den jsem jí našel na tom samém místě. Radostně ke mě přiběhla s papírkem na kterém bylo napsáno: Říkej mi Aranaj.
,,Dobře tak tedy Aranaj!" Pohladil jsem jí mezi ušima a dal jí kousek mé svačiny.
Plynuly měsíce a Aranaj mi přirostla k srdci. Nebyli jsme zvíře a jeho pán, byli jsme bratr a sestra. Netrápilo mě že jsem žil bez přátel. Jí bych stejně nevyměnil ani za sto přátel. Byla to prostě moje modrooká Aranaj! ♥
A pak najednou šok.
Jako skoro každý den jsem šel do školy kolem popelnic a očekával Aranajino přivítání, ale ona nikde. Čekal jsem, nešel jsem do školy, ale moje milovaná vlčice nepřišla.
KONEC 1. ČÁSTI :)
-Vaše Booky ..brou brouci ♥
Komentáře
Celkem 9 komentářů
♥ Lenča ♥ 10.02.2016 v 15:52 Super!! :3 ^^
A jelikož mi Kathy ukradla téma (nic proti) tak mám jiný nápad :D
Nenapsala bys něco, kde budou kočkovité šelmy (třeba tygr) a nebo kde bude liška?
... 11.02.2016 v 14:18 Nemusím psi moc nemusím a psovité šelmy taky ne... Ale ten příběh je zajímavý *-* :333
Kopřiva 12.02.2016 v 12:57 Nejdřív jsem si myslela, že Aranaj je člověk... A najednou: Má krásnou bílou srst... :D A vypadá to zajímavě, už se těším na pokračování.
Booklet 12.02.2016 v 16:00 Lenča: Děkuju mooc :3 a klidně něco takového napíšu :)
Booklet 12.02.2016 v 16:03 Kal: Děkuju :3
Booklet 12.02.2016 v 16:05 Kopřivo: Já vím to byl úmysl :DD a děkuju
Kathy 13.02.2016 v 13:07 Lenča: Ukradla? o.o Jsem mrcha já vím :DD
Booklet!!!!!!!!!!!!!!!!! Předem ti chci poděkovat...a...Aranaj! To jméno nemůžu dostat z hlavy :D :). Už se těším na další část! :33. Jinak splnila si mou tužbu! :3 Děkuju! Aranaj...To jméno se mi strašně líbí! *-*
Booklet 13.02.2016 v 15:13 Kathy: Nemáš vůbec zač!! :33 Aspoň mám o čem psát ...Aranaj..no ani nevím jak mě to napadlo. Prostě jsem to tam tak nějak plácla :DD...BTW Jak jsem už několikrát psala ..možná z toho vzejde naprostá kravina..ale tak snad ne :D
Kathy 14.02.2016 v 16:14 ale nevzešla!! :DD