Svět je obrovská knihovna...Tak se začti..

Dítě přírody část 2.

Publikováno 10.01.2016 v 00:53 v kategorii Short story ♥, přečteno: 81x

Pokračování příběhu pro Kalinku! :)
Dny plynuly a Elliot se práce nevzdával, stejně jako se Mex nevzdávala naděje otěhotnět.

Když Mex po nepočitatelné době přišla na zahradu, šokem jí vypadla konev z ruky. Před ní neuvěřitelnou rychlostí rostla bříza. A v Mex se něco změnilo. Elliot dorazil domů a ona mu břízu ukázala. Ukončit práci dřevorubce sice nepřišlo v úvahu, ale oba měli radost a naděje rostla. Asi za měsíc se u Mex objevila ranní nevolnost a ona pochopila že je konečně těhotná. Bylo jasné, že to vše kvůli bříze, která každý den rostla. 

Měsíce utíkaly,Mexino bříško i s břízou rostly a přišel ten osudný den! Mex a Elliotovi se narodilo krásné miminko! Malá roztomilá dívenka. Pojmenovali jí Flower. Měla blonďaté vlásky,červené tvářičky,modré očička a malinký nosánek. Byla prostě dokonalá. Čím víc se ale Mex starala o dívenku, tím víc zapomínala na teď už osamocenou břízu stojící na zahradě. Cítila se sama a tak vadla. Její listy opadávali a Flower onemocněla. Nebylo to tak náhle, jak se může zdát. To vše se rozpoložilo do dalších 10 let a tak se na břízu a na dívenku, která jim malou Flower nadělila úplně zapomnělo. Flower onemocněla tak silně, že nemohla chodit a místo dnů kdy byla plná života a skákala po domě s panenkami, chřadla v posteli. Nakonec bříze opadaly všechny listy a Flower zemřela. Když Mex objevila v posteli její bezvládné tělíčko rozplakala se a brečela a brečela. Pláč přivedl Elliota. Ten Mex obejmul. Dlouho tam klečeli v objetí a nechávali téct své slzy po jejich tváři vedle mrtvého tělíčka jejich milované dcery, když se náhle Elliot zvedla a uchopil sekeru. 10 let si na břízu ani nevzpomněl, ale teď mu to vše došlo. Smrt jeho dcery dával za vinu bříze a samotné přírodě. Mex se na nic nezmohla, jen s pláčem svírala bezvládnou ručku své dcerušky. 

Elliot došel na zahradu a sekeru zaťal co nejhlouběji do břízy. Mex se náhle zlomila v pase a břichem jí projela neuvěřitelná bolest. Ellito to ale nevěděl a tak sekal dál. Sekal a sekal, vybíjel si na bříze svůj vztek, Mex z neznámých důvodů krvácela a postel malinkého děvčátka se barvila do ruda. Elliot vítězoslavně sekl naposledy a bříza spadla. Všechen život vyprchal jak v ní tak i v Mex, která se bezmocně skácela k zemi. 

Když Elliot našel dvě nejdůležitější ženy v jeho životě mrtvé, rozplakal se a sekal do nábytku a všeho kolem. Skončil, až když zjistil že jeho dům zázračně a neovladatelně porůstá břečťan. Prorůstá klíčovými dírkami a nejde skrz něj žádné světlo. Dům pohltila temnota. Stejná temnota jakou měl teď Elliot ve své duši.

Nikdo neví, jak přesně příběh skončil, ale říká se, že občané vesnice dům nazvali prokletým a tenhle příběh vyprávějí ještě svým vnoučatům a na místě kde dříve dům stával je teď velký břízový háj. Vesničané vědí že s přírodou si není radno zahrávat, stejně tak jako s životy které jim daruje, ať je to v podobě lidského  tvora, či jen rostliny. To vše je život a měli bychom si ho vážit.

Vím, na to že je to v rubrice Short Story je to celkem dlouhé, ale ne moc. :D Každopádně příště se můžete těšit na příběh o vlcích. :)
- Vaše Booklet 

Komentáře

Celkem 2 komentáře

  • ... 10.01.2016 v 11:25 Je to smutný ale moc krásný!!! :') :3 Děkuju mockrát!!! :333


  • Booklet 10.01.2016 v 11:27 Kal: Nemáš vůbec zač :3...zkus hádat, proč je tam zrovna bříza :D


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?



via GIPHY