Get Scared - Don't You Dare Forget The Sun

Nezapomeň na slunce
Seděl jsem u sebe v pokoji. Hodiny tikaly a když jsem se na ně podíval zjistil jsem že už je pět minut po jedné večer. Ona, ta kterou jsem vždy miloval byla pořád online. Rozklikl jsem náš chat. Vyjela naše poslední konverzace. To co tam bylo napsáno mě úplně mučilo taková neuvěřitelná hloupost. Co jsem to provedl?
Math123 : Mám problém..
LOLa: Jaký?
Math123 : Miluješ mě ještě vůbec?
LOLa: Samozřejmě jen...jen mám pocit že už to není jako dřív..
Math123 : No to není viděl jsem tě..
LOLa : Kde ? Co že?
Math123 : S ním..Zase jsi s ním byla! Už mě to nebaví! Už ti nedůvěřuju..
LOLa : Mathe prosím tě přestaň ! Je to jen...
Math123: Kdo? Kdo je to sakra Lolo? Další komu vykládáš jak moc ho miluješ?
LOLa: Nemůžu ti říct kdo to je...zatím se to neví jistě
Math123 : Jo tak neví jistě? Víš co končím! Tohle nemá cenu
LOLa : Mathe prosím neopouštěj mě! Miluju tě!
Math123 : Já tebe taky Lolo, ale jsem jediný koho miluješ? Prosím neodpovídej mi na tuhle otázku. Snad to ani nechci slyšet...Měj se. Beze mě ti bude líp. :)
 zobrazeno

Neodpověděla. Ale pak jsem našel na její zdi něco, co mě neuvěřitelně vyděsilo.

Status : Ani nevíš jak to bolí. Bez tebe nemůžu žít...

Bylo to jako by mi někdo vyrval srdce z těla, namočil ho do tekutého dusíku a rozbil kladivem. Zachvátila mě panika! Co když si vážně ublíží? Vyskočil jsem z kolečkové židle a běžel noční ulicí. Jen ve slipech...běžel jsem za ní! Za Lolou...za mým sluncem tou co mi dávala světlo v tu nejtemnější dobu..
Ocitl jsem se u ní pře domem. Nezaklepal jsem vtrhl jsem dovnitř. A do koupelny! Ležela tam na zemi! Moje sluníčko ..moje Lola..
Ze zápěstí jí ztékala krev. Zavolal jsem sanitku. Přijela za chvíli..Lola byla v bezvědomí. Odvezli jí na nosítkách a mě dovolili jet s ní. Chtěl jsem tam být s ní. Chtěl jsem tam být, až se probudí. 

Trvalo to dlouho, ale pak se probrala. A já tam celou dobu seděl vedle ní, držel jí za ruku a čekal....Když se probrala asi chvíli nevěděla kde je. Usmála se na mě a řekla:
,, Ten kluk byl můj biologický bratr. Nedávno jsem zjistila že jsem adoptovaná. To že je to 100% můj bratr jsem zjistila až potom co jsme si psali. Moc jsem si vyčítala že jsem ti to neřekla..promiň" 
Pomalu se jí klížili víčka. Zavolal jsem sestru, ta mě poslala ven z pokoje. Venku před pokojem jsem čekal asi hodinu, když se objevil doktor.
,,Ztratila příliš mnoho krve. Je mi líto."
Nemohl jsem tomu uvěřit! Moje sluníčko bylo mrtvé. Kvůli mě! Měl jsem neuvěřitelné výčitky. Šel jsem deštěm. Za cílem co jsem si dal hned jak jsem zjistil že má Lola je mrtvá. Došel jsem k nedalekému mostu. A zašeptal, s tím že jsem doufal že to Lola slyší..
,,Nikdy na tebe nezapomenu moje sluníčko." 
A pak jsem skočil. Trvalo to dlouho než jsem dopadl. Ale dopad konečně ukončil mou bolest a já byl konečně s ní. Opět mi zářila v temnotě...

-Booklet