Svět je obrovská knihovna...Tak se začti..

Kapitola 13. Muta Seseche

Publikováno 03.08.2016 v 22:12 v kategorii Horizont, přečteno: 115x

„Největší nouze, jakou může člověk zažít, spočívá v pocitu opuštěnosti.“ – Matka Tereza
Manon potichoučku zavřela dveře. Při každém hlasitém zvuku jí rozbolela hlava a její srdce tlouklo jako o závod. 
,,Následujte mě prosím." Podíval se Drake žádostivě na Manon a automaticky jí chytil za ruku.
Mravenčení při jeho doteku jí jako by vklouzlo do těla a mile zahřálo. Donutilo ji to jeho ruku stisknout. Pak jí ale došlo, že to co cítí ona cítí i Bo, a tak ji radši rychle pustila. Následovala ho ven do zahrad. Kolem bylo spoustu druhů květin, o kterých četla v Horizontu a ještě tisíckrát více těch, o kterých nikdy ani nezaslechla. Slunce zářilo a celý svět jako by se smál.
,,Muta Seseche." ukázal Drake na jednu z květin podobající se něčemu jako růže a slunečnice dohromady a dal jí květinu do vlasů.
Manon se zasmála vzhlídla k slunci a zatočila se. Barvy kolem se smíchaly do sebe a když se zastavila, Drake u ní stál možná až moc blízko. Jeho modré oči připomínaly tajemné jezero plné dravých ryb, ale bylo v nich i něco jako touha a Manon ten pohled už déle nedokázala vydržet, celá zmatená zavřela oči a vtiskla mu polibek, který on bohužel záhadně neopětoval.
Drake jí sundal květinu z vlasů a hodil jí na zem.
Manon chvíli omámeně sledovala jak se vznáší ve větru a když květina dopadla, teprve potom jí došlo, co udělala. Couvla.
,, Já..já omlouvám se! Netuším co to do mě vjelo. Najednou.."
,,Muta Seseche má vysoce omamné účinky. Člověk který k ní přivoní, začne bezhlavě konat své největší a nejtajnější přání a touhy. Nemusíte se omlouvat, jen jsem nevěděl, že jsem vás tak okouzlil. To já se omlouvám."
 Manon nevěřila svým uším. V hlavě se sama sebe ptala, co to vlastně mělo mít za cíl omámit jí tou krásnou květinou, ale bylo tak zmatená že ho jen následovala a poslouchala.
,,Nyní mě prosím následujte do pavilonu motýlů, kde bych vám rád nabídl něco k pití."
Při jeho elegantní otočce si Manon všimla že si květ oné rostliny rychle strčil do kapsy, proto se zeptala: ,,Na tebe to ale nepůsobilo ne?"
Zakroutil hlavou.
,,Na duše takové kouzla nepůsobí. A i kdyby," pokrčil rameny.,, já už svoje tajné přání konám." Mrkl na ni a jí poskočilo srdce.



- Po dlouhé době je tu opět Vaše Booky ♥

Komentáře

Celkem 3 komentáře

  • ... 05.08.2016 v 20:08 Božííí kapitola!!!! :333 Konečně se něco mezi nimi stalo!!! :D :333 Jinak už se moc těším na další... :))) :333


  • Booklet 06.08.2016 v 07:48 Kalinka: Děkuju hrozně moooc ! Jsi už asi jediná, kdo to čte :D


  • ... 08.08.2016 v 22:30 Nz ;) :3 Jinak určitě ne.... ;)


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?



via GIPHY