Svět je obrovská knihovna...Tak se začti..

Kapitola 2. Bez viny

Publikováno 16.04.2016 v 15:52 v kategorii V zajetí myšlenek, přečteno: 69x

Někdy je vážně lepší, se nad vším zlým zasmát.... - Booklet
Chvíli jsem se díval na pohmožděnou tvář své matky a pak už jsem to opravdu nevydržel a vyzvracel se nám přesně do záhonku.
V hlavě se mi sbíhalý smíšené pocity. Radost, že to co jsem si přál se vyplnilo, ale zároveň smutek a pocit viny.  Nebrečel jsem, ani jsem se nesmál. Upřímně bylo mi to jedno.
Bez jaké koli další reakce jsem se otočil na patě a chtěl vyrazit do školy. Nechat tam matky tělo na pospas někomu jinému, ale při nevydařené otočce, jsem zakopl o její ruku a znovu upadl. Vztekle jsem se na ni otočil. I když je mrtvá, tak mi jen ubližuje. Hrdě jsem se zvedl a tentokrát už vážně vyrazil do školy.
Do školy jsem přišel pozdě. Oči spolužáku se na mě zlostně dívaly, jako by věděli, co jsem právě udělal. Jako by věděli, že necítím žádnou lítost. To byla ale samozřejmě hloupost, a tak jsem se zahanbeně posadil na své místo a snažil se poslouchat učitele vžitého do výkladu dějepisu. 
Za chvíli mě ale upoutala vánice,která se rozpoutala za oknem.
Představoval jsem si, jak na její tělo dopadají zmrzlé vločky a její chladná duše, která nade mnou nikdy neměla slitování je nyní ještě chladnější. 
Nebo je naopak žhavé z vedra, které zažívá v pekle. 
Když mi došlo, nad jakými zrůdnými myšlenkami tu přemýšlím, byl jsem si jist, že se tam jednou potkáme.
Kamarád mě upozornil na konec hodiny a já věděl, že už mě čeká jenom nestravitelný oběd. Vyrazil jsem tedy rovnou domů. Otci jsem přeci stejně řekl, že přijdu dřív.
Cesta utíkala pomalu. Jiného by mráz a vločky dopadající na obličej  asi popohnaly, ale jí si v bíle čistotě kolem sebe libuji a myšlenka na to, že třeba ještě nikdo nenašel matku a já bych kolem ní musel projít znovu...Nebo, náš dům plný policie..
Potřeboval jsem si cestou vyčistit hlavu a doufat, že než matku někdo našel, moje stopy zapadaly sněhem.
Když jsem zdálky uviděl náš obrovský dům, který v malé uličce jako je Rue Morte ční jako obrovská obluda s velkýma očima místo oken, bylo na první pohled jasné, že zde žádní policisté nejsou. Byl to ale jeden malý problém.
Nebyla tam ani matka.



Omlouvám se, dlouho jsem tu nebyla. Trochu jsem se začetla do různých knih, a navíc teď skoro v kuse dodatečně koukám na "Tvoje tvář má známy hlas".
- Vaše Booklet 

Komentáře

Celkem 4 komentáře

  • ... 16.04.2016 v 23:06 Super kapitola!!! :)))
    Jinak ten jeho otec je určitě cannibal (píše se to vůbec tak??? XD ) a tu matku si odtáhl domů a teď svýmu synovi dělá "kachnu" na smetaně X'DDD
    Jsem to ale mizerný detektiv..... X'DDDDD


  • Booklet 16.04.2016 v 23:16 Kal: XDDD Mo sakra! Ty jseš fakt...Tuřín :DDD Teď to budu muset přemyslet, si to všem prozradila :P :D


  • Kopřivka 17.04.2016 v 11:53 Já se toho nekrologu snad nedočkám.... :D


  • Booklet 17.04.2016 v 16:57 Kopřivko: No to teda nedočkáš :D


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?



via GIPHY