Kapitola 3. Útěk

,,Mami!" Vykřikla a upustila sklenici vody pro kterou si přišla do kuchyně.
Ležela tam na zemi. Na dlaždicích u dveří. Na klice zůstala krvavá stopa. Manon vyděšeně couvla a šlápla si na konec noční košile. Podjelo jí to a spadla . Uhodila se do hlavy o linku, ale ne moc silně. Když zvedla hlavu, uviděla něco co neměla. 
,,Tati.." Zamumlala potichu, spíš pro sebe. Táta se na ni otočil a usmál se, došel až k ní a pohladil jí po tváři. Manon si na tvář sáhla, když si ruku prohlédla, uviděla krev! Tupě zírala na ruku a přerývaně dýchala.
,,Je mi to líto." Uslyšela hlas jejího otce a pak výstřel. Dopad těla na tvrdé dlaždice jako by jí vyrazil dech a vše kolem ní jako by se zastavilo. Manon slyšela křik. Křik malého děvčátka, které právě vidělo něco strašného. Po čase jí došlo že křik patří jí. Po obličeji jí tekl proud slz až přes ně skoro neviděla. Seděla tam dlouho a plakala. Plakala stejně jako teď.

Otevřela oči a došlo jí že nezhasla, za což by jí asi Lota pořádně dala. Utřela si slzy a došlo jí že nemá svojí knihu, svůj Horizont. Něco v ní ho chtělo mít u sebe, připadalo jí že tam tu knížku nemůže nechat samotnou. Vyhrnula žaluzii u jednoho z oken a pokusila se otevřít okno. Nešlo to. Ale to by nebyla ona kdyby se tak rychle vzdala, vzala židli a pokusila se jí okno vysklít. Což se povedlo ale mělo to dost negativní dopad na okolnosti. Tento čin byl moc hlasitý a podle toho co slyšela z chodby vzbudila Lotu, což byl poměrně velký malér. Kroky a nadávky se blížily do místnosti a jí nezbývalo nic jiného než skočit z okna. 
,,No tak Manon, vysoko to není a jestli si myslíš že nést statečně svou vinu a nechat se potrestat od Loty za to rozbité okno je statečné, tak jsi ho vlastně rozbila zbytečně!" Řekla sama sobě. Dveře se otevřely a ona rychle proskočila oknem. Ladně dopadla na trávník chudého hřiště se dvouma houpačkami. Přimáčkla se ke zdi aby jí Lota neviděla a udělala to přesně v čas. Lota vztekle křičela různé nadávky a nevyvarovala se ani výhružce že se Manon nedožije rána a že volá policii. Pak naštvaně odešla, asi pro telefon. 
Manon si upravila vytahané tričko které nosila na spaní a uvědomila si že na sobě má jen tričko,tenisky a samozřejmě kalhotky,ale jinak nemá ani podprsenku! Chytla se kolem hrudníku jako by si prsa chtěla schovat a udělala ten první osudový krok pryč ze světla pouliční lampy do tmy.