Kapitola 4. Bo

Manon vykročila. Venku se jí zalíbilo, a tak si řekla, že i přes své oblečení si udělá malou večerní procházku letní nocí. Nadechovala se čerstvého vzduchu a vítr si něžně pohrával s jejími kudrnatými zrzavými vlasy. Šla, krok sem,krok tam. Pod jejíma nohama byl slyšet písek. Nevnímala jak rychle běží čas..Za zasněné chůze jí probudilo troubení. Ani nevěděla jak, ale ocitla se uprostřed silnice a přímo proti ní se řítil žlutý dlouhý autobus. Byl to krátký pohled, ale Manon viděla všechny detaily. Točící se kola, nápis SunGarten na boku, vyděšeného řidiče. A pak jí něco srazilo k zemi. V tu dobu věřila že je konec. Toužila toho tolik zažít. Poznat aspoň jednoho přítele. 1. polibek..samozřejmě i něco víc. a toužila i po věcech co byly celkem nemožné a i přes to v ně věřila. Toužila se dostat do Horizontu..Chtěla být hrdličkou co odletí ze sirotčince...Přála si vidět zase aspoň chvíli mámu. A i přes tolik nesplněných přání, tohle byl asi konec. Zavřela oči a naposledy si vychutnávala večerní vánek.

,,Hej,hej! Vstávej maličká.." Manon slyšela hlas, jako by ve vzdáleném snu. Někde daleko od ní. Někdo,nebo něco..jí plácalo do obličeje. Škubla s sebou a plácla do vzduchu. Její ruka do něčeho narazila. A ozval se bolestný sten.
,,Do háje! Sundala jsi mě! A to v leže a se zavřenýma očima maličká!" Hlas poslední větu zdůraznil a znělo v ní trochu hněvu. Toho si ale Manon nevšímala. Zamžourala očima a posadila se. Než si uvědomila že leží na hamace přivázané ke dvoum palmám, převrátila se a kupodivu dopadla na něco měkkého. Následně se ozval další bolestivý sten. Manon se pod sebe podívala a světe div se, pod ní ležel chlapec! A podle všeho, byl zbaven veškerého možného pohybu.
,,Můůůůž..š ..lééz..t" Ozvalo se zažvatlání. Ležela na něm a jeho obě ruce se opíraly o její hrudník. Manon na jednou něco přecvaklo v hlavě a došlo jí, že nemá podprsenku..a nemá kalhoty!
,,Pane božee!" Vyjekla a vyskočila. Očistila si nohy od písku a zkřížila ruce, aby schovala prsa. Vytřeštěně zírala na něco, neb spíš někoho, kdo právě vstával ze země. To něco k ní natáhlo ruku s širokým úsměvem a oznámilo tu očekávanou informaci, která se jí zdála překvapující a celkem nevhodná do téhle situace.
,,Jsem Bo." Zavrtěl s hlavou aby z ní vyklepal písek. Hnědé vlasy mu trčely všude kolem a jeho pihovatý obličej, naznačoval veselý úšklebek. Jeho ďábelsky zelené oči si Manon se zvláštním zamyšlením prohlížely a jí došlo, že se jí asi líbí. Byl vlastně i dost sexy. Oba se na sebe asi dost dlouho dívali když Bo došel k Manon, odhrnul jí pramínek vlasů z obličeje a zasunulu jí ho za uchu. Pak jí do něj pošeptal něco, co Manoninu vnitřní pohodu dost rozhodilo a ona věděla, že je zamilovaná.
,,Ať půjdeš kamkoliv, já půjdu s tebou...maličká."

                                

Poznámka autora: Tak dneska jsem to trochu okořenila! :D (Omlouvám se, mám nějakou úchylnou náladu.)  A omlouvám se, že je to nějaké kratší.
BTW Tak co jakej máte názor na Boa?