Kapitola 5. Vítej v Ráji

 Manon se zastavilo srdce. Bo byl tak...tak kouzelný.Položila mu ruce na ramena a odstrčila si ho dál od těla.
,,Pr pr..brzdi kovboji! Jediné co o tobě vím je tvoje jméno,ještě ke všemu jen křestní. Pokud to dokonce není přezdívka. A vůbec, jak jsem se tu vzala? Naposledy si pamatuji jak mě srazil autobus a.."
,,Nesrazil tě autobus." Skočil jí do řeči Bo a hrdinsky se usmál. Pak jí začal vysvětlovat vše co se přihodilo a chodil u toho kolem do kola, sem a tam, jako kdyby nevydržel chvíli v klidu.
,,Jak to říct.." zarazil se.
,,Vycítil jsem z tebe.."odkašlal si.
,,No vlastně, viděl jsem tě, na silnici. A jelikož  proti tobě jel ten autobus a ty jsi vypadala jako že nehodláš uhnout, jsem tě svalil na zem a i když jsem to moc nečekal, přežili jsme oba. Ty jsi se bohuželasi bouchla do hlavy a měla jsi menší kóma." Na chvíli se zastavil a pak se dal znovu do pohybu.
,,Pak jsem tě přinesl jsem. Ke mě!" Ukázal na malinkou boudičku kousek od hamacy .
,,Vítej v Ráji." Manon to zarazilo.
,,P-P-P-Počkej! Vycítil jsem z tebe? V ráji?" Měla na jazyku tolik otázek.
,,Jsi můj strážný anděl? Jsem mrtvá?" Svalila se na zem obličejem dolů. Pak se otočila na záda, jako mořská hvězdice a zamumlala: ,,Neni to tak zlý."
,,Co že?" Zeptal se Bo.
,,Co neni tak zlý?"
,,Být mrtvá." Odpověděla vyrovnaně Manon a i přes to všechno, na ní bylo po dlouhé době vidět, že je šťastná. Najednou jí byly všechny nevyřešené otázky ukradené. Byla spokojená.
Bo se zasmál a natáhl k ní ruku. Ona se jí chytila a on jí zvedl. Pohladil jí po vlasech, chytil za ruku a řekl:
,,Pojď se mnou, vše ti vysvětlím maličká." 

                         

Pozn. autora: Ačkoli je to nějaké krátké, tímhle dnes skončím. Líbí se mi to takhle rozdělit. A zítra konečně (doufám) odhalím krutou pravdu o Boovi. :)

-Vaše tajnůsktkářská Booklet