Kapitola 8. Vloupání

Běželi. Manon už ani nevěděla jak dlouho a nevěděla kam, když se najednou ozval hlas v její hlavě.
První místo co tě napadne?
Byl to Bo! Vyjekla: ,,Děláš si srandu ? Telepatie?"
,,Pšš" Přiložil si prst k ústům.
,,Mluv v hlavě! Zkus to."
 Manon se snažila a hodně.
Je to sirotčinec. 
Nevěděla jestli jí Bo slyšel, protože neodpověděl a tak se zeptala: ,,Slyšel jsi mě?"
Bo smutně zavrtěl hlavou.
,,Ne, nic. To je jedno. Necháme to na příště. Tak ještě jednou. První místo co tě napadne?"
Manon nemusela dlouho přemýšlet.
,,Sirotčinec, proč?"
Bo kývl.
,,Myslel jsem si to."
Vzal jí za ruku, ale nic neřekl. Jen běželi. Manon se snažil ptát na to, co má v úmyslu, ale bez odezvy. Připadalo jí jako by se celý zmatek kolem, rozkrájel na malinké kousky a rozmnožil se. Byl snad všude. Nechápala to. Nechápala naprosto nic. Ještě nedávno byla normální, neoblíbená a teď tohle! Svět se asi vážně zbláznil. Pomyslela si. Pak zjistila že se Bo zastavil a tak udělala totéž. Otočil se a pak řekl: ,,Moka je pryč. Už je dobře maličká."
Usmál se a pevně Manon objal. Nevydržela to, už to dál nesnesla. Všechna ta bolest co se v ní nahromadila a ten zmatek, rozplakala se. Bo jí utřel slzy a pohladil  jí po tváři.
,,Neplakej maličká. Moka ti neublíží.." rozhlédl se a pevně jí stiskl ruku ,,Ne, pokud jsem tady já!"
Pak se podíval na obrovský dům před nimi. Manon ho moc dobře znala, byl to sirotčinec.
,,Tak jsme tu. Je tu něco, co nutně potřebuješ?" Zeptal se. Pak dodal: ,,Oblečení vynech. Mám pro tebe překvapení."
Manon se zamyslela, vlastně nemusela přemýšlet dlouho.
,,Chci svojí knihu. Chci Horizont!"
Bo otevřel branku na dvůr sirotčince a pak se ďábelsky usmál.
,,Takže vloupání? To jsem čekal."