♦ One Last Time ♦

Tehdy v létě
Zabalila jsem si poslední věc, což byl kartáček a věděla jsem že můžu vyrazit. Doma mě nic nedrželo a rodičům to bylo jednou.- Jsou přece prázdniny. S malým batůžkem jsem nastoupila do autobusu,  zaplatila a naposledy se podívala na vír velkoměsta. Od toho teď budu mít týden pokoj. Usmála jsem se, byla to skvělá představa. Nasadila jsem sluchátka a nechala se unést myšlenkami nad tím, jak nejlépe strávit léto. Když autobus zastavil, trochu jsem s sebou trhla a pak mi došlo, že bych měla vystoupit. Zastavila jsem se na chodníku a rozhlídla se, abych se zorientovala a zjistila jakým směrem se jde na farmu k mému strýci. Autobus plnou rychlostí vyrazil dál a uděl průvan, který mi nadzvedl a následně odnesl můj slaměný klobouk z hlavy. Otočila jsem se a za mnou stál kluk. V ruce držel můj klobouk a usmíval se na mě. Měl hnědé vlasy,zelené oči a pár pih kolem malého nosu. Taky měl slamák a byl zvláštně vesnicky oblečený.
,,Ten je tvůj?" Zeptal se a podal mi ho. Kývla jsem a nasadila si ho zpátky na hlavu.
Využila jsem příležitosti a zeptala se: ,,Nevíš jestli je tu někde v okolí farma?" 
Přikývl a naznačil že mám jít za ním. Pak dodal : ,,O jedné bych věděl!"
Cestou jsme si povídali a já zjistila že se jmenuje Paul. Byl milý a vtipný, no a jelikož jsem tam neměla žádné přátele začali jsme se scházet. Dělo se toho hodně a čas utíkal jako voda, když už jsem tam byla třetí den věděla jsem že jsem se do Paula bezhlavě zamilovala. A on to asi věděl taky, protože mě ráno přivítal s kyticí tulipánů a s tajným vzkazem, kde bylo napsáno ať přijdu do sadu. Přišla jsem a vím sto procentně že hned jak jsem ho viděla, tak jsem zrudla.  Stál u stromu a něco do něj ryl. Bylo to srdce a bylo v něm napsáno P+K. (Víte jmenuju se Klára)..Za tu dobu jsme dělali spoustu věcí. Dívali se spolu na mraky, leželi jsme spolu v trávě, chodili se koupat do potoka,stavili s bunkry v lese, dokonce jsme strávili noc pod širákem. Víte, jindy by mě třeba takové stavění bunkrů nebavilo, nebo chytání pulců v rybníků, běhání v dešti, ale s Paulem byla vše neuvěřitelná zábava a mě šlo hlavně o to že jsem byla s ním. Týden utekl jako voda a já musela odjet. Řekla jsem Paulovi jestli by mě nedoprovodil na autobus a on to s radostí přijal. Když přišel objala jsem ho a řekla.
,,Paule víš já, nechci tě nějak poutat a sem ke strýci přijedu zase asi až tak za rok. Prosím najdi si jinou a až si jí zamiluješ neciť se vůči mě provinile. Budu vám to z celého srdce přát. Mám jen jedno přání. Nezapomeň na mě."
Mé silné objetí povolilo a jako na zavolanou přijel autobus. Paul měl zklamaný výraz. Už jsem se mu chystala ukázat záda, když mě chytl za zápěstí, přitiskl mě k sobě a začal mě líbat. Nebylo to dlouhé, protože by mi asi ujel autobus, ale bylo to krásně a sladké. Když jsme přestali oba jsme se červenali a já rychle nastoupila do autobusu.
Ještě z dálky na mě volal: ,,Neboj, nezapomenu!"
 Opět jsem si nasadila sluchátka a podívala se na Paula. Smutně mával. A já se nedivím. Bylo to smutné, i já byla smutná, ale přeci jen na té chvíli bylo něco kouzelného a krásného. A já vím že na ní nikdy nezapomenu, stejně jako on nezapomene na mě. Nikdy nezapomenu na můj první letní polibek. :)

- Vaše Booklet ♥