Sejdeme se na pičovce - Pedo Kňýrek

Herberta se unaveně zvedla ze školního neudržovaného chodníku a posadila se na silnici. Možná si myslíte, že tato dívka je téměř bez citů, ale někde tam hluboko pod slupkou genů babičky Divošky a její hloupostí, žije mladá křehká duše s touhou zachránit svět. 
Herberta vyndala z batůžku čtyři salámy a patku chleba. Salámy snědla dříve, než by jste napočítali do pěti, chleba zahodila do křoví.
Najednou ale něco zaslechla. Bolestný sten právě z onoho křoví! Herberta k němu se zvědavostí přišla a při pomyšlení mluvícího stromu se zasmála. Jak ale dokázat, že má pravdu? Začala tedy do křoví kopat. Místo klacíků ale její noha narazila do něčeho tlustšího a měkčího. Bolestný sten se ovšem ozval znovu.
Než Herbertě došlo, že to do čeho kopla nebyl žádný strom, ale muž, a že ten bonbón co viděla na zemi před křovím jíst neměla, vše pohltila tma a Herberta s sebou již po druhé za den švihla dezorientovaná na zem.

Když se probudila, zjistila že sedí u někoho v autě. Muž byl plešatý a jeho hlavu, která připomínala vejce, zdobil knírek, krycí jeho úšklebek.
,,Tě péro Kníráči!" Pozdravila slušně Herberta tak, jak jí to naučila babička.
Muž na ní něco zmateně zamumlal a Herberta v tom nerozeznávala nic, co by se extra podobalo jejímu rodnému jazyku. Proto z kapsy vyndala svůj chytrý telefon HůhaGay a klikla na chytrou a moderní aplikaci - Překladač. Po chvilce zkoumání Kníráčova jazyka Herberta zjistila, že je to rus a že jí ani malinko nerozumí.
Když se po hodinové jízdě autem s Knírkem jakož to řidičem rozhodla zapojit mozek, došlo jí, že je vlastně ve velkém maléru.
Zavolala tedy babičce. 
Rozhovor s ní jí moc neuklidnil, i když babička zněla,  jako že je vše v pořádku.
Herberta se dozvěděla, že muž řídící vozidlo je babiččin dávný přítel z vojny jménem Pedo Kňýrek a že jí veze na místo jménem Pedo ráj prodat do otroctví.

Zmatená Herberta tedy jen seděla a přemýšlela nad tím, co se jí za dnešek vlastně všechno přihodilo.