Sejdeme se na pičovce - Systém kopru

Herberta zatahala svého malého psa Čestmíra za ocas a vyrazila do školy. Před odchodem z domu si ještě nasadila svoje obrovské kulaté brýle, sundala si jednu ponožku aby byla swag a hodila jí Čestmírovi. Jen tak.
,, Můj první školní den Čestmíre." Pochlubila se zvířeti s psím tělem a hlavou jevící se jako žirafí a vyrazila na zahradu zalít babičce kopr.
Smrad z něj byl cítít po celé zahradě a i přes to že byl kopr systémově schovaný ve skleníku, jeho izolace nepomohla. Herberta si zacpala nos prsty a pokusila se otevřít dveře skleníku. Smrad jí ale zalezl do uší a záhadně pálel v očích. S Herbertou to švihlo!

Našla jí až její babička, která kopr pěstovala jen proto, aby jeho smrad přesmradil vůni konopí. Kupodivu na to policie ještě nepřišla, a tak její babička neměla potřebu v tom přestávat.
Jmenovala se Diviška, ale nikdo jí neříkal jinak, než Divoška. A to ne jen tak!
,,Už od svého mládí byla babička Divoška velmi odvážná žena.." Vyprávěla kdysi Herbertě maminka. ,,Nosívala kožené a černé oblečení a když jí bylo asi jako tobě, nenosila nic."

S babiččinou odvahou Herberta naprosto souhlasila, nedokázala si představit, že by ve svých 16 chodila nahá. Její babička pro ní byla opravdový vzor, chodila totiž na pičovku. Stejně jako od dneška Herberta.