Ticho

Já potřebuju aby to bolelo, jinak to je nuda. Ale celkově, když to zhodnotím to mělo být spíš jako ta úchylárna s neromantickým romantikem Grayem, než jako Titanic, ale jen ta část s tím ledovcem. Celkově podivně chladné, až to bolí a v tom moři se pak topíš taky. Každý večer ta slaná voda kape na můj polštář a do toho hraje ta píseň o tom, že jí nemiluje.
Myslím si, že to už stejně takhle nechodí, ale přála bych si to jednou slyšet, víš?
Bývala jsem obdivována, milována, chválena a bývala jsem i šťastná. Je to pryč. Už se to nevrátí a já netvrdím, že je to tvoje vina, protože tomu by jsi stejně nerozuměl. Jsem možná blázen, ale nejsem tak hloupá jak si myslíš, jen chceme oba rozumět něčemu jinému.
Tobě stačí kůra, já mám tedy radši dužinu, nevím co tě to vlastně učili.
Každopádně to co jsem slýchávala, jsem myslela, že když si zasloužím, budeš říkat taky. Už jen z principu.
A najednou mlčí.
Je to fakt krásná věc spoustu věcí si uvědomíš. Třeba že teď šuká v představách spíš tu, jak tvrdila, že by ti nikdy neublížila, nebo to že ona teď zrovna myslí na to, že si to zasloužím. Že mám co jsem si přála. Tak krásný a prospěšný je ticho.
Teď se asi divíš, protože jsi nikdy nebyl na to obdivovat, že jsem schopná myšlení nad tím, jaká je realita a že já se spokojím jen s kůrou.
Ale já chci poznat rodinu, smích a opravdovou lásku.
Tak mi teď věnuj ten poslední úsměv a řekni mi, že přeháním a že nechápeš co to do mně vjelo.
Já ti řeknu sbohem...a že mezi sebou nemáme zas až tolik rozdílů, jen že ty jsi milovaný a já miluji.