Svět je obrovská knihovna...Tak se začti..

Ticho

Publikováno 17.09.2017 v 11:06 v kategorii Něco nového, aneb můj nový život, přečteno: 62x

V životě skoro každý pozná, jak to bolí, když vaše srdce nechají ležet na fotbalovém hřišti a na váš mozek se pohlíží jako na exponát, jehož zmizení by nikomu nevadilo, protože je stejný jako celá moje osoba. Je úplně k ničemu. Stejně jako ty.


Když vzpomínám na ty hladové chvíle, kdy tvoje oči hltaly tu bolest. I tak byly slepé, a nebo si to možná všechno jen nalhávám. Vždyť i teď věřím a tajně doufám, že cítíš to co ten zamilovaný pár pod stromem, kterému bych ráda přejela jeho budoucí kočku sekačkou.
Já potřebuju aby to bolelo, jinak to je nuda. Ale celkově, když to zhodnotím to mělo být spíš jako ta úchylárna s neromantickým romantikem Grayem, než jako Titanic, ale jen ta část s tím ledovcem. Celkově podivně chladné, až to bolí a v tom moři se pak topíš taky. Každý večer ta slaná voda kape na můj polštář a do toho hraje ta píseň o tom, že jí nemiluje.
Myslím si, že to už stejně takhle nechodí, ale přála bych si to jednou slyšet, víš?
Bývala jsem obdivována, milována, chválena a bývala jsem i šťastná. Je to pryč. Už se to nevrátí a já netvrdím, že je to tvoje vina, protože tomu by jsi stejně nerozuměl. Jsem možná blázen, ale nejsem tak hloupá jak si myslíš, jen chceme oba rozumět něčemu jinému.
Tobě stačí kůra, já mám tedy radši dužinu, nevím co tě to vlastně učili.
Každopádně to co jsem slýchávala, jsem myslela, že když si zasloužím, budeš říkat taky. Už jen z principu.
A najednou mlčí.
Je to fakt krásná věc spoustu věcí si uvědomíš. Třeba že teď šuká v představách spíš tu, jak tvrdila, že by ti nikdy neublížila, nebo to že ona teď zrovna myslí na to, že si to zasloužím. Že mám co jsem si přála. Tak krásný a prospěšný je ticho.
Teď se asi divíš, protože jsi nikdy nebyl na to obdivovat, že jsem schopná myšlení nad tím, jaká je realita a že já se spokojím jen s kůrou.
Ale já chci poznat rodinu, smích a opravdovou lásku.
Tak mi teď věnuj ten poslední úsměv a řekni mi, že přeháním a že nechápeš co to do mně vjelo.
Já ti řeknu sbohem...a že mezi sebou nemáme zas až tolik rozdílů, jen že ty jsi milovaný a já miluji.

Komentáře

Celkem 2 komentáře

  • Aurora Akkaris 18.09.2017 v 06:55 Předpokládám, že nejde jen o prostý text, ale výkřik ❝do prázdna❞, při kterém ses potřebovala vymluvit. Je smutné, že tomu je takto, avšak ne vždy se děje přesně to, co bychom si přáli. Doufám, že i přes to se ti podaří najít štěstí, ať už pochází odkudkoliv. Každý z nás si jej totiž zaslouží.


  • Booklet 18.09.2017 v 22:25 Aurora Akkaris: No, je to starší text, který jsem napsala v jedné z mých slabších chvílích a opravdu mi to moc pomohlo se uvolnit. Vzhledem k tomu, že by se na tento článek mohlo pohlížet uměleckýma očima a jsou v něm schované nekonkrétní otazníky, jsem se rozhodla ho zveřejnit.
    Mimochodem s hledáním štěstí už jsem dávno skončila a je pravdou, že jsem možná naivní, pokud čekám, že za mnou přijde samo, ale já stále věřím že se dočkám.
    Děkuji ti za krásný komentář a za to, že jsi část svého času věnovala čtení mého výpisů zmatených pocitů. Přeji krásný večer.


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?



via GIPHY